Římané - věhlasní válečníci na atraktivní stříbrné minci s vysokým reliéfem

Starověká římská pěchota byla nejmocnější vojenská síla své doby a byla hlavní bojovou složkou římské armády. Legie římských pěšáků porážely nepřátele od Británie až po Mezopotámii. Než se stala římská pěchota takto výkonnou, musela projít celou řadou reforem. Ze začátku své existence byl Řím silně ovlivněn keltskou kulturou a římští vojáci podle toho bojovali a byli tak i vyzbrojeni. V raném období republiky bojovali římští pěšáci ve falangách těžkooděnců. Až ve čtvrtém století př. n. l. byly zavedeny legie a manipuly.[1] Velkým reformátorem vojska byl Gaius Marius. Ten udělal z legií profesionální armády, jejichž vojáci sloužili ve vojsku podstatnou část života. Na těchto reformách bylo pozitivní, že římský pěšák neměl konkurenci, negativní to, že se římští vojáci stále více upínali ke svému veliteli než k zákonům republiky a senátu. To byl také jeden z důvodů proč padla republika a vzniklo císařství. Římští pěšáci byli výborně vyzbrojeni a jejich tvrdý výcvik byl pověstný. Výsledkem bylo, že v pozdním období republiky a raném období císařství disponoval Řím nejlepším vojskem starověku. V období pozdního císařství nastal úpadek říše a s ním i úpadek římské pěchoty. Do římského vojska byli čím dál více verbováni barbaři, a to znamenalo konec klasické římské pěchoty.