Legendární umělecké poklady španělských muzeí - exkluzivní stříbrná sada

Francisco José de Goya y Lucientes se narodil 30.3. 1746 ve vesničce Fuendetodos na severu Španělska jako pátý syn zlatníka José Goyi z Baskicka a šlechtičny z Aragonie. Později ale žil hlavně v Madridu. Vyrůstal v Zaragoze a ve 14 letech se učil u uměleckého přítele svého otce Josécandy. V roce 1763 odjíždí do Madridu s cílem přihlásit se na Královskou akademii San Fernando. Nepřijali ho. Neúspěch se několikrát opakuje, setkává se však s Franciscem Boyenem. R. 1769 odchází do Itálie, kde získává čestné uznání v soutěži pořádané akademií v Parmě.

Po návratu do Zaragozy r.1771 začíná získávat první zakázky pro církev a jeho úspěchy se stupňují. V roce 1773 se oženil s Josefou Bayeu, sestrou Francisca Bayeu. Dál pracuje v Zaragoze, vytváří fresky pro kartuziánský klášter Aula Dei. V roce 1774 Goya dostává od Královské gobelínové manufaktury sv. Barbory zakázku a předlohy k tapiseriím. Stěhuje se do Madridu. Od návrhů gobelínů a oltářů přes portréty vysokých španělských šlechticů dosahuje postu dvorního malíře. R. 1780 je Goya jednomyslně zvolen členem Královské umělecké akademie sv. Ferdinanda.

Peter Paul Rubens (28. červen 1577, Siegen – 30. květen 1640, Antverpy) byl vlámský malíř, jeden z největších světových malířů v historii, mistr barokního stylu a nejdůležitější vlámský malíř 17. století.

Narodil se ve Vestfálsku ve městě Siegen, v rodině úspěšného antverpského protestantského advokáta Jana Rubense, který z Antverp uprchl před náboženským útlakem. Rodina advokáta Rubense žila v Siegenu nuceně, jelikož byl pro svou nevěru s Annou Saskou (manželka Viléma I. Oranžského) odsouzen k tomu, že se musel na pět let v Siegenu usadit. Zde se manželům Rubensovým narodil 28. 7. 1577 syn Peter Paul. V roce 1589, dva roky po otcově smrti, se společně se svou matkou vrátil do Antverp, kde přestoupil ke katolické víře. Náboženské motivy patřily v jeho pozdější práci k nejvýznamnějším. V Antverpách jej jeho matka dala do učení k nejlepším místním malířům.

V roce 1600 odjel do Itálie, kde pracoval jako dvorní malíř pro mantovského vévodu Vincenza Gonzaga. Navštívil Benátky, Řím a Janov, studoval zde antické umění a učil se kopírováním děl italských mistrů. Jeho styl byl v té době silně ovlivněn Tizianem.

Po smrti jeho matky v roce 1608 se vrátil do Antverp. O rok později se oženil s Isabellou Brantovou. Jeho obrazy Stavění kříže (1610) a Snímání s kříže (1611–1614) pro místní katedrálu panny Marie ho zařadily mezi nejuznávanější vlámské malíře.

Mnoho zakázek obdržel od francouzského královského dvora, mezi nimi i na sérii alegorických obrazů ze života Marie Medicejské (nyní jsou umístěny v Louvru). Pro zpracování velkého množství zakázek, které dostával, vytvořil v Antverpách dílnu, ve které s ním pracovali jeho žáci, z nichž mnozí se později proslavili, jako například Anthonis van Dyck.

V letech 1621 až 1633 se aktivně účastnil mnoha diplomatických jednání. Španělský král Filip IV. ho pověřil úkolem dosáhnout sblížení Španělska s Anglií. Rubensovou zásluhou byla skutečně 15. listopadu 1630 podepsána mírová smlouva mezi Anglií a Španělskem. Anglický král Karel I. ho za toto úsilí pasoval na rytíře a bohatě obdaroval.

V roce 1630, čtyři roky po smrti své první ženy, se znovu oženil s šestnáctiletou Helenou Fourmentovou. Tři děti měl se svou první ženou Isabellou a pět dětí s Helenou. Nejmladší dítě se narodilo osm měsíců po jeho smrti. Zemřel 30. května 1640 ve věku 63 let a je pochován v kostele sv. Jakuba v Antverpách.

Doménikos Theotokópulos známý jako El Greco (Řek) (kolem 1541–1614) byl malíř, sochař a architekt řeckého původu známý jako hlavní představitel španělského manýrismu a pozdní renesance. Jako významný inovátor byl objeven uměleckou veřejností až v 19. století a jeho dílo bylo jednou z hlavních inspirací umění 20. století.

Narodil se okolo roku 1541 ve Fodele na Krétě, malém městečku na severu Kréty asi 30 km od Heraklionu. Před svým odchodem z Kréty byl Theotokópulos písař ikon, což se naučil od mnichů na svém rodném ostrově. V byzantské škole patřil mezi mistry svého oboru, ačkoli již v této době se pomalu začínala projevovat jeho pozdější spojení východních a západních malířských technik. Od roku 1565 El Greco pracoval v Benátkách u Tiziana, dále ho umělecky ovlivnili zejména Tintoretto a Bassano. V roce 1570 odešel do Říma a po sedmi letech do Toleda, kde si zřídil velkou dílnu a dostával mnoho zakázek od španělské šlechty.

Při svém pobytu v Římě pracoval Greco hlavně jako portrétista. Protože nechtěl převzít styl vládnoucí směr té doby a malovat pod vlivem Michelangela, odešel do Toleda, kde roku 1577 dostal objednávku na hlavní oltář kostela S. Domingo el Antiguo. Téhož roku dokončil první oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie. Druhý El Grecův obraz, Svlékání Krista, vyvolal polemiku s členy kapituly, kteří mu vytýkali přílišnou osobitou interpretaci náboženského tématu. Již prvními obrazy se ale stal El Greco ve Španělsku proslulým malířem.

Roku 1580 dostal Greco objednávku na obraz Umučení Sv. Mauricia a thébské legie, jeho dokončení však vyvolalo skandál, neboť jeho interpretace náboženských témat, volba šedých barev a znázornění postav neodpovídalo vkusu tehdejší doby. Greco přestal dostávat zakázky od královského dvora.

Roku 1586 byl u něho objednán obraz Pohřeb hraběte Orgaze pro toledský kostel sv. Tomáše znázorňující legendu ze 14. století, podle níž hraběte Orgaze nesli ke hrobu jeho patroni, Sv. Augustin a Štěpán, doprovázeni toledskými šlechtici. Zároveň maloval obrazy pro velký oltář kláštera Dona María de Aragon v Madridu (1584-1614), k němuž patřily Křest Kristův, Ukřižování Krista, Seslání Ducha svatého, Zvěstování Panně Marii (ve Villanueva y Geltrú).

Mezi lety 1600-1604 vytvořil výzdobu špitálního kostela v Illescasu, což bylo příčinou dlouhých sporů s církevními autoritami, vytýkajícími El Grecovi neslušné zobrazování náboženských témat, anachronismus a jiné závadné prvky.

El Greco zemřel v Toledu roku 1614 při práci pro špitální kostel de Afuera, pro nějž vytvořil apokalyptické Vidění sv. Jana Evangelisty.

Anthonis van Dyck nebo také Antoon van Dyck či Anthony van Dyck (22. března 1599 – 9. prosince 1641) byl vlámský barokní malíř a grafik. Patřil ke generaci Poussina a Clauda Lorraina, stal se Rubensovým žákem a brzy si osvojil mistrovu virtuositu v zobrazování textury a povrchu věcí. Od mistra se však velmi lišil svým temperamentem a založením. Van Dyck pravděpodobně nebyl zdravý člověk, v jeho dílech převládá apatická a lehce melancholická nálada. V r. 1632 se stal vedoucím malířem anglického královského dvora Karla I. a portrétoval nejen krále a jeho rodinu, ale také tamní dvořany a šlechtice. Jeho jméno bylo poangličtěno na sir Anthony Vandyke. Stal se významným zakladatelem aristokratického portrétu a také školy anglických portrétistů v 18. století. Právě jemu vděčíme za umělecké zachycení společnosti s vyzývavě aristokratickým chováním a kultem dvorské elegance.

K nejznámějším jeho dílům patří obraz Král na lovu (Louvre, Paříž), vytvořeného kol. r. 1635, na kterém je zobrazen Karel I. Anglický se svým koněm a dvěma pážaty v podvečerní krajině. Zobrazil monarchu tak, jak si přál vejít do dějin. Jako postavu nesporné autority, nemajíc sobě rovnou. Muže kultivovaného s přirozenou důstojnosti. A právě díky této schopnosti, zachytit všechny tyto vladaři žádané rysy, byl vysokou společnosti dychtivě vyhledáván. Některé postavy však nepříjemně připomínají lichotivé módní figuríny, a právě založení tohohle precedensu později portrétování velmi ublížilo. Nicméně to všechno nemůže nikterak zmenšit význam jeho nejlepších portrétů.

Svým postavením a významem v historii malířství se velmi podobal světoznámému španělskému malíři, který se narodil v témže roce a také působil u dvora, Diegu Velázquezovi.