Maori Moko - atraktivní stříbrná mince zušlechtěna černým rhodiem

Maoři jsou etnografická skupina, žijící na Novém Zélandu. O Maorech se v dnešní době moc neví. Není ani zcela jasné odkud na Nový Zéland připluli.

O přesném původu kmene Maorů a způsobu i době, kdy se na Nový Zéland dostali, se do dnešní doby moc neví a historické teorie se prolínají s legendami, které jsou příslušníky tohoto kmene předávány z generace na generaci.

Legenda popisuje, že prvním člověkem, který doplul na Nový Zéland, byl polynéský mořeplavec a válečník Kupe, který pocházel z území označovaného jako Hawaiki (patrně tak bylo označováno Tahiti nebo Cookovy ostrovy). Válečník Kupe dle legendy se svojí posádkou kolem roku 925 n. l. doplul na kánoi pojmenované Mata-hourua až k neobydlené části dnešního Severního ostrova. Toto nově objevené území pojmenoval Aotearoa, což ve volném překladu znamená „země dlouhého šedého oblaku“.

Vědci i legendy se však shodují na tom, že k řídkému osídlení, které zde bylo od desátého století, přibyla velká migrační vlna v polovině 14. století, která maorskou populaci značně rozšířila.

Je zde mnoho teorií, které poukazují na důvody praktikování moka. Moko mělo za účelvypadat démonicky a nahánět nepřátelům strach v bitvách. Byla to také snaha o odlišení a v neposlední řadě byla tetovaná osoba považovaná za přitažlivější pro druhé pohlaví. Nejvíce tetování měli náčelníci a dále pak válečníci. Otroci byli vyčleněni z možnosti nosit moko, což mělo za symbol poukázat na jejich méněcennost. Pokud měl otrok na tváři tetování, splňovalo ohavný účel: výhodně prodat uříznutou hlavu. Tetování také sloužilo jako identifikace, protože každý klan měl tetování na tvářích poněkud jiné, byť na hýždích bylo stále stejné. Moko bylo považováno za něco posvátného a i proto byly nepřátelům často usekávány hlavy, aby tím vítěz dokázal svou sílu. Tento způsob se poněkud změnil příchodem kolonizátorů, kdy se potetované maorské hlavy sekaly za jediným účelem, a to prodat exotickou potetovanou hlavu Evropanům

Moko ženy

Plné rty s modrou barvou byly pokládány za největší aspekt ženské krásy, kdežto na červené rty se nahlíželo jako na ubohost, dokonce až ohyzdnost. Moko na ženách tvořily kolem úst horizontální linky, podobně jako u mužů. „ Ženy měly na bradách vypracované obrazce, podobající se obrácené koruně, jejich ústa byla potetovaná dokonce i na vnitřní straně, na které měly modrou barvu. Tváře zdobily znaky na lících, stejně jako na čele a po obou stranách nosu. Zvyk tetování se u žen omezoval pouze na malé množství, nebyly však žádné zákazy tetování na ostatních partií těla, jakými byly stehna, hruď a další místa, byť něco takového bylo u žen velmi neobvyklé.